Z historie KVP
Jen pro čtivé a vytrvalé typy :-)
Na konci devadesátých let, se v různých pedagogicko-psychologických poradnách a vzdělávacích organizacích tehdejší doby ve velké míře vzdělávali protidrogoví koordinátoři, kteří byli později přejmenování na školní metodiky prevence. Cílem bylo po jejich formálně právním jmenování, které proběhlo v r. 1996 v co nejširším měřítku poskytnout vzdělání, které by umožnilo naplnit podstatu této funkce.
Při hledání efektivnějšího vzdělávání nejen pro školí metodiky prevence vznikla první skupina pro školní pracovníky s cílem poskytnout sebezkušenostní formou dovednosti a osobní nastavení pro práci se skupinami - se zaměřením na třídu a pedagogické týmy. Název byl zvolen: "Komplexní výcvik prevence", který frekventanté později začali sami zkracovat na KVP. Název korespondoval v jednom slově i s hlavním programem Života bez závislostí a to s programem Komplexní program primární prevence. Tak vznikla zkratka KVP.
Pod názvem KVP byly organizací Život bez závislostí, realizovány specializační studia a ještě později i dlouhodobé sebezkušenostní výcviky KVP. Jejich programový obsah již dalece překračoval prvnotní obsahový význam původní zkratky KVP. Ale s ohledem na tradici zůstává toto označení značkou kvality a zaměření programů, které ji mohou mít ve svém názvu. Zkratka KVP je registrovanou ochrannou známkou u Úřadu průmyslového vlastnictví a nelze s ní volně nakládat.
Orientace ve značení
S ohledem na potřebu strukturovat se začaly jednotlivé skupiny pojmenovávat písmeny abecedy. Proto při rozhovoru s lidmy z různých skupin, kteří absolvovali vzdělávání v KVP se lze setkat s tím, že uvedou zkratku například KVP E, nebo KVP H apod., Celá řada dvouletých vzdělávacích programů specializačního studia pro školní metodiky prevence se značí písmeny. S jiným značením se lze setkat u sebezkušenosntích pětiletých výcviků, které jsou značeny římskými číslicemi. Je-li tedy za KVP písmeno, má absolvent dvouleté studium v rozsahu 250 hodin, směrované dle vyhlášky MŠMT 317/2005 Sb., tj., specializační studium pro školní metodiky prevence, nikoliv plnohodnotný sebezkušenostní výcvik KVP. Ten je za zkratkou značen římskou číslicí a absolvent tohoto programu má minimálně 600 hodin sebezkušenostního výcviku ve vedení tříd a skupin osobnostního rozvoje.
Vývoji KVP v čase
Z počátku začala fungovat opravdu jen skupina školních metodiků prevence. A podoba vzdělávacích programů a jednotlivých setkání byla na hony vzdálena současné podobě výcviků KVP. V první skupině v roce 2001 v KVP A začalo 11 lidí a výcvik po dvou letech ukončilo 9. Nyní se programů KVP účastní více jak 80 frekventantů.
V případě dvouletých skupin jsme realizovali sebezkušenostní část výcviku, ale cílem bylo vzdělat školního metodika prevence a forma sebezkušenostní zůstávala pouze okrajovou formou vzdělávání, nikoliv obsahovým cílem procesu, jak je tomu u pětiletých skupin KVP.
Poměrně často ve skupině docházelo ke střetu motivů různých frekventantů, zatímco jedni si přicházeli pro návody "Co dělat, když"..., druzí očekávali, že je naučíme vytvářet metodiky a třetí si chtěli prožít jen sebezkušenostní část. Představa, že se to dá vše kvalitně stihnout v rozsahu 250 hodin, byla nenaplnitelná. Přesto se nám vracely informace z terénu od našich absolventů, že jsou často ve svém regionu jediní, kteří o věci něco ví. Ozývali se s potřebou věci probírat (supervidovat), stěžovali si, že se nemají kam obrátit. Byla to doba před jakýmkoliv legislativním vymezení obsahu takových vzdělávacích programů. Metodici, kteří se hlásili, vykazovali vysokou míru osobní motivovanosti. Rok 2005, který přinesl vyhlášku MŠMT 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogoických pracovníků, přinesl také boom vzdělávacích programů.
Jak šel čas, první dvojice lektorů se začala metodicky vzdalovat ve svém pojetí výcvikové práce. PhDr. Helena Vrbková šla cestou systemového uchopení sebezkušenostního procesu s jasnou teoretickou základnou v učení Karla R. Rogerse, zakladatele humanistické psychologie a přístupu PCA ( přístup centrovaný na klienta). V roce 2005 byla ukončena spolupráce.
V roce 2006 až 2007 se na vedení jedné skupiny specializačního KVP F podílel PhDr. Miloš Kajuk.
Na následných skupinách se začal podílet lektorsky Mgr. Josef Forman. V současnosti se na jedné skupině Sebezkušenostního výcviku ve vedení tříd a růstových skupin KVP podílí současně šest lektorů sebezkušenostní části. Vedle PhDr. Heleny Vrbkové a Mgr. Josefa Formana to jsou Mgr. Václav Schon, Mgr. Ivo Škrdlant.Mgr. Darina Rájová a PhDr. Radka KUlhánková PhD.
Přípravy a počátek Sebezkušenostního výcviku ve vedení tříd a skupin sobonostního rozvoje KVP
V letech 2004, 2005 a v roce 2006 PhDr.Helena Vrbková sama pomalu připravovala novou formu výcviků KVP. V té době měla za sebou zkušenost se sedmi uzavřenými výcvikovými běhy specializačního studia KVP a paralelně i ze svého lektorského působení v pětiletém psychoterapeutickém výcviku SUR ve Skálově institutu. Bylo čím dál tím víc jasné, že do škol musí chodit pracovat se třídou odborně připravení lidé, kteří budou zvládat práci s třídním kolektivem. Budou umět zacházet se skupinou, která není motivována spolupracovat, je často neukázněná, dochází v ní nejednou k šikaně a řadě dalších nežádoucích situací. Tedy k okolnostem, na které se v běžném psychoterapeutickém výcviku ať již je sebekvalitnější frekventanté nepřipravují.
Jako ředitelka organizace, která se zabývá prácí se třídou opakovaně přijímala do zaměstnání různé kolegy (psychology, speciální pedagogy aj.,) a byť měli seberůznější psychoterapeutické výcviky, před třídou zůstávali bezradní. I lidé vysoce inteligentní s těmi nejlepšími výcviky, kolabovali tváří v tvář třiceti dětem zvyklým nerespektovat pokyny dospělých. Bylo jasné, že je třeba poskytnout výcvik, který by přinesl veškeré pozitiva psychoterapeutického výcviku, ale byl svou podstatou zaměřený na práci se zdravou populací, zvláště pak ve školním prostředí.
První pětiletý sebezkušenostní výcvik KVP byl otevřen 1.11. 2006 v 11.00 hodin.