Odpovědi na časté dotazy

Co je nestrukturovaná forma práce se skupinou

Nestrukturovanou formou práce pojmenováváme formy práce se skupinou, která je výrazně nespolupracující, někdy agresivní, jindy pasivní, nebo dochází k situaci, kdy skupina nenaplňuje důvod své exisence. ( Jedná se o nespolupracující třídy, skupiny, kde probíhá šikana, skupiny, kde nerespektují svého nadřízeného, nebo vyučujícího pedagoga, nebo se odmítají účstnit pracovního procesu, ve školství se  pak především jedná o třídy bez kázně, kde je obtížné cokoliv učit a dohodnotu se se třídou na spolubytí.) U těchto skupin selhávají běžně fungující programy a metodiky složené z her a technik, nebo těžící z diskuze. Skupina se nachází v určité etapě krize, nebo ve chronifikované etapě své existence a odmítá reflektovat nabízený program, nebo odmítá jakoukoliv formálně delegovanou autoritu. 

Nestrukturovanou formu práce učíme frekventanty Sebezkušenostních výcviků od třetího roku výcviku, po té, kdy se naučí jednodušší formy práce se třídou, jako je metodika práce s běžnou a problematickou třídou. Nestrukturovaná forma práce umožní jít se skupinou v procesu "teď a tady" a frekventant výcviku se učí pracovat se skupinou (třídou), tak aby jej přijala, nebojovala s ním a pokud možno jej akceptovala. Je to varianta přístupu, která umožní pracovat i s tou nejproblematičtější skupinou, bez ohledu na stupeň nekázně či míru nespolupráce. Jedná se o integrativní přístup, termín nestrukturovaná forma vychází z podstaty, že tyto skupiny jsou nastaveny neakceptovat jakoukoliv nabízenou strukturu, ať již v podobě práce, výuky, či připraveného programu v podobě her a technik nebo i vrstevnické programy. Realizace nestrukturované formy práce se skupinou vyždauje vysokou míru autenticity, empatie a kongruence dané osobnosti, proto je v KVP požadavek na osobní nastavení a kvalitu procesu. Tento přístup byl postupně rozvíjen a obohacován různými integracemi vhodných přístupů během devatenáctileté zkušenosti v práci s komplikovanými třídními a pedagogickými kolektivy v rámci organizace, která výcviky realizuje- o.s. Život bez závislostí.  

 

Cena výcviku KVP

   Výcvik KVP je plně hrazen jeho účastníky. Ti si na něj žádají v rámci různých grantových řízení nebo jej mají hrazený od zaměstnavatele, případně od spádových protidrogových koordinátorů. Přibližně jedna čtvrtina frekventantů KVP, si jej hradí z vlastních soukromých prostředků. 

  Výcvik KVP není nikým dotován, přesto je pravidelně naplňován a vedení výcviku může vybírat z hlásících se uchazečů tak, aby byly sestaveny vyvážené skupiny. Okolnost, že si frekventanté musí sami zajistit prostředky způsobuje, že v KVP jsou motivovaní lidé, kteří výcvikový proces berou vážně a svým přístupem tak zvyšují jeho kvalitu. Ovlivňuje to i fakt, že nedokončení výcviku přihlášenými frekventanty, je minimální a účast na setkávání skupin pravidelná. Což nebývá zdaleka vždy samozřejmostí.

   Přesto, že nezajišťuje vedení výcviku dotace a granty vychází vstříct přijatým frekventantům v případech, kdy se jim nepodaří zajistit prostředky včas individuálním přístupem v podobě splátkových kaledářů a to v obou časových směrech. 

    Pokud je pro zájemce cena výcviku rozhodující má možnost vybrat si jinou výcvikovou komunitu, která motivuje zájemce ke vstupu právě nízkou cenou či slevami na ubytování. V KVP jinou motivaci než kvalitu nechceme poskytovat. Tu považujeme za zásadní a zdravý motiv volby výcviku KVP.

Co vedlo k rozhodnutí 

    Ve více než dvanáctileté historii KVP, se vyskytly skupiny specializačního studia, které byly dotovány. Jejich úroveň byla vždy nižší než u skupin, kde si uchazeči zajišťovali prostředky individuálně. Pravděpodobně by nebylo problémem získat i v současnosti finanční podporu pro sebezkušenostní výcvik KVP, tak jako to činíme u jiných preventivních programů pro děti i dospělé, ale byl by to "příspěvek ke snížení jeho kvality". Cílem je, aby absolvent KVP byl špičkovým specialistou. Toho však z nedostatečně motivovaného účastníka, který má výcvik zdarma, nemusí být vždy přítomný, nebo dokonce je mu tolerováno určité procento absencí, nevytvoříme. A zabloudí-li do takové skupiny motivovaný člověk rozhodnutý na sobě poctivě pracovat je pochopitelně hodnotami a normami takové skupiny limitován. Ostatně, výcvikové skupiny jsou o lidech, kteří do nich vstupují. 

   Proto od roku 2005 vedení výcviku přijalo rozhodnutí, že zvolí v této otázce cestu méně jednoduchou, ale přispívající ke kvalitě, která je při rozhodování o čemkoliv v KVP vždy prioritní. A je skutečností, že již nástup frekventatnů na první setkání prvního roku je výběrem motivovaných, osobností. I v  tom se lišíme od některých jiných výcviků. Ostatně to vystihuje naše motto: KVP je o kvalitě života. Nikoliv o snadnosti, podpoře zvenčí, laťce nastavené nízko.

 

Absence, těhotenství, nemoc a jiné

   Těhotenství, nemoc, či jiné události, mohou komplikovat účast na výcvikovém procesu. Přesto bývají respektovány a s frekventantem hledáme možnosti nepřítomnost kompenzovat. Během mateřské dovolené, někdy jezdí na výcvik spolu s frekventantkou-maminkou i rodinní příslušníci působící jako chůvy kojence zatímco se matka účastní programu. 

V případě, že jsou absence odrazem obranného úhybného manévru před růstovým výcvikovým procesem, komunikujeme s frekventantem a zrcadlíme jak vnímáme realitu my. Hledáme cestu jak by frekventant mohl tuto okolnost zpracovat ve svůj růstový posun. Pokud se situace nelepší, doporučujeme výcvik ukončit.

Minimum, tj. 600 hodin, je povinných. Nahrazovat se dá maximálně 20 % celkového objemu hodin. Důvodem je fakt, že se jedná o sebezkušenostní  vzdělávací program pracující s psychodynamikou procesu a při vyšším procentu náhrad, by mohla být narušena kvalita získaného vzdělání. Ve výcviku KVP neexistuje tzv. tolerovaná absence.

 

Cizí státní příslušník 

Ve výcviku může získávat vzdělání i cizí státní příslušník. Kolegové ze Slovenské republiky mají možnost si zažádat o uznání výcvikového procesu v rámci právních nastavení Slovenské republiky. Výcvik KVP je splňuje. 

 

 

 

  

Carl Ranson Rogers, velký psycholog dvacátého století, zdůrazňoval, že je dobré, když chování člověka není motivováno redukcí nároků     a napětí, ale osobním růstem.